Moravský podzim: Výborní Dolnorakušané

Jenom velmi krátce k zahajovacímu koncertu Moravského podzimu 2011. Tonkünstler-Orchester Niederösterreich pod taktovkou vynikajícího Andrése Orozco-Estrady začal sympatickým gestem v podobě české hymny. Následující programní předehra Romeo a Julie P. I. Čajkovského představila orchestr od prvních tónů v perfektní formě: intonačně jistý přednes dřev i žesťů, pregnantní a rytmicky přesné smyčce. Orozco-Estrada je specialistou na vídeňské klasiky a romantický repertoár, a v této skladbě to šlo znát - jeho schopnost výstavby širokých frází a budování napětí je mimořádná. Tuto skutečnost potvrdil i v závěrečné Beethovenově páté symfonii. Zde se v interpretaci partitury co se dynamiky týče vymykal zažité představě o tom, jak mají Beethovenovy symfonie znít. Střední část večera patřila nové skladbě (premiéru měla ve Vídni před pěti dny) maďarského skladatele Ivána Eröda, Koncertu pro klarinet a orchestr, op. 88. Tato kompozice, v lecčems připomínající (nejen) Bartókův neofolklorismus (modalita, kvartová melodika) a snad i Vítězslava Nováka, se může hrdě zařadit do pestré palety klarinetových koncertů 20. a 21. století. Její interpretka Sharon Kam si s virtuózním klarinetovým partem plným trylků, modálních běhů a nezvyklých artikulací poradila s bravurou. Tak dobrou klarinetistku jsem určitě ještě neslyšel...