Miloš Zapletal: CHATRNÝ CHATRNÝ?

Na výstavy tohoto typu musí člověk chodit připravený. V prvé řadě je třeba být naladěn na „percepční vlnu“, tedy být ve stavu, kdy je divák připraven vstřebávat a kontemplovat nové pohledy na realitu (i čistě abstraktní výtvarné umění je vždy jakýmsi uchopením reality, neboť pracuje s artefakty patřícími do hmotného světa) a konfrontovat své stávající, roky utvrzované pohledy s pohledy novými, mnohdy provokujícími. Druhou důležitou součástí přípravy je příprava intelektuální, tedy – v ideálním případě – zjištění všech dostupných informací o daném autorovi, o historicko-kulturním kontextu jeho tvorby a především o jeho tvůrčím konceptu. Tento poslední bod je v umění dvacátého a dvacátého prvního století zvláště důležitý, mnohdy zcela nepostradatelný pro správné pochopení a vstřebání daného díla.

Proč jsem věnoval první odstavec problematice připravenosti diváka? Neboť i já sám jsem pocítil tíživost nepřipravenosti. A tak můj první dojem ze společné výstavy Pavla Korbičky a Dalibora Chatrného v Galerii Brno byl značně zmatený. Jednoduše jsem nevěděl, jak zde vystavené umění „číst“. A po zběžném prohlédnutí výstavy jsem odcházel s pocitem, že čtvrt hodiny strávené ve společnosti skrouceného molitanu znamená ztracený čas. Nenapadlo mě, že problém je v mé vlastní nedostatečné snaze porozumět tomu, co jsem viděl.

Nyní k samotné výstavě. Pavla Korbičku a Dalibora Chatrného dělí věkově téměř padesát let. Přesto má jejich současný výtvarný projev mnoho styčných bodů. Hovoří tato skutečnost o zastaralosti tvůrčích metod Korbičkových nebo naopak o vysoké aktuálnosti Chatrného? Nebo o trochu slepé uličce, v které se současné (nejenom) výtvarné umění nalézá a o jakémsi zpomalení takzvaného vývoje výtvarného umění po hektické první polovině dvacátého století přinášející co deset let nový –ismus? Nebuďme skeptičtí. A podívejme se na výstavu trochu formalističtějším pohledem.

Už samotný název PROSTOREM POHYBEM nám v mnohém napoví.

Téma prostoru je přítomné v Chatrného tvorbě už od první poloviny šedesátých let. Výsledky jeho nynějšího snažení prezentují molitanové skulptury příznačně nazvané Anatomie roviny (I, II, III, …). Úspornost prostředků (Chatrný si vystačil pouze s velkými kusy molitanu a černým sprejem, kterým „vyznačoval“ jednotlivé ohyby molitanové role), minimalismus a zřejmě i snaha o postižení metafyzických aspektů fyzického světa připomínají v mnohém estetické uvažování ovlivněné zen-buddhismem. Vždyť samotná procesuálnost tolik typická pro současné umění není ničím novým pod sluncem – alespoň v mimoevropském myšlenkovém kontextu.

Pokud Dalibor Chatrný zastupuje na této výstavě PROSTOR, potom POHYB zcela určitě náleží Korbičkovi. V sérii zvané Burka z let 2008 – 2009 nechal Korbička tanečnici pomalovanou grafitem „zobrazit“ vlastní pohyb přímo na plátno tradičního muslimského oděvu. Variací na toto téma je Koule (1996 – 2008) – rozstříhaný plátěný objekt kulového tvaru, ve kterém pomalovaná tanečnice zanechala otisky končetin. Za zmínku jistě stojí i poetická „kresba pohybem“ Taneční kaligrafie (1996). Je třeba také vyzdvihnout výborné využití půdního prostoru Galerie Brno a jeho vskutku organické začlenění do celé koncepce výstavy.

Na závěr mě napadá srovnání těchto uměleckých tendencí se starou čínskou kaligrafií a tušovou krajinomalbou. Oba přístupy k uměleckému vyjádření vyzdvihují proces tvorby nad výsledným dílem; důležité je pro ně, že akt tvoření proběhl a to, co z onoho aktu vzešlo, je už vlastně jenom vzpomínkou.

Galerie Brno – galerie výtvarného umění, Veselá 14, 5. 3. – 26. 4. 2009; kurátor: Ilona Víchová-Czakó