Kabinet Janáček

Třetí díl originálních debat Kabinet Janáček konaných v Huse na provázku byl zase výborný. Spousta otázek zůstala (díky současnému stavu janáčkovského bádání) nezodpovězena: Jak velký byl vliv folklóru na malého Janáčka (než v 11 letech odešel do Brna)? Navštěvoval Hukvaldy během následujících 16 let? Je skutečně pravda, že konkrétní stopy folklóru nejde v jeho zralých dílech najít?

V publiku se objevil i Milan Uhde, ale po čtvrt hodině zmizel...

Koncert posluchačů JAMU 13/1/11

Ten, kdo dal dnes večer přednost koncertu posluchačů JAMU před brněnskou filharmonií, jistě nemusel litovat. Důvody jsou minimálně dva: 1) slyšel solidní výkony fagotistů Aleše Novotného a Pavla Horáka, 2) slyšel skladby v našem běžném koncertním provozu (snad až na Weberův fagotový koncert) neobvyklé. První polovina večera (již zmíněný Weber + Koncert pro fagot a smyčce Gordona Jacoba) byla vlastně jakýmsi polotovarem - sólový fagot s klavírem zvuk orchestru nenahradí, pro exhibici nástrojové techniky však taková sestava stačí. Naproti tomu po přestávce zazněla tři krátká ale pozoruhodná díl(k)a. Meditativní Trois piéces Charlese Koechlina byly vystřídány krátkým ale brilantně napsaným Scherzem u nás v podstatě neznámého současného skladatele Olega Miroschnikova. Závěr (a vrchol) večera patřil Poemě Elbrus bývalého pedagoga JAMU Františka X. Thuriho. Ti, kdo (stejně jako já) znali "posledního žijícího barokního skladatele" pouze jako recyklátora kompozičních postupů 18. století, museli být (stejně jako já) mile překvapeni. Na malé ploše čtyř přibližně dvouminutových částí se Thurimu podařilo skloubit řadu orientálních (jde přece o kavkazskou horu, že) i jiných folklórních prvků.

P. S. Druhá věta zněla jako Janáčkovo Mládí upravené pro hoboj, fagot a klarinet.

Barokní mistři - recenze

Po příjezdu do Brna jsem radostně seznal, že kulturní čtrnáctideník A2 (ADVOJKA) otiskl mou mikrorecenzi koncertu Barokní mistři.

Novoroční koncert

Novoroční "vlastenecký" koncert brněnských filharmoniků se povedl. Skvělý Smetana, slabší Martinů. Lašské tance moc dvořákovské. Přípitek, ovace ve stoje a tak. Více v recenzi, která vyjde v Harmonii.