Hudební čtvrtek

Jenom velmi krátce o čtvrtečním pozdním odpoledni a večeru nabitém hudbou. Brněnský Dům umění se od pěti hodin plnil nejen výbornou hudbou (taneční projekt Oorphane), ale také vůní tepelně upravované zeleniny. Dýňový démon ve vegetariánské restauraci, další komorní opera dua Kyas-Drábek, v sobě spojuje parodii s melancholií. Tento postmoderní amalgám nejzřetelněji odkazuje na Janáčka (obliba "sčasovek" i typických harmonií), v intertextuální rovině pak na Wagnera (Bayreuth, Gesamtkunswerk). Obě hlavní role (Majitel a Dýně) byly zazpívány Lucií Kašpárkovou a Janem Šťávou výborně. Druhý jmenovaný mě navíc přesvědčil, že pokud není špatně režijně vedený (jako ve Figarově svatbě), dokáže zahrát přirozeně a přesvědčivě.

Koncert dua Praesenz/Intercom (Jan-Filip Ťupa - violoncello, Reto Staub - klavír) konaný v rámci Expozice nové hudby byl zaměřený na skladby v časovém rozmezí od šedesátých let do současnosti. Durations Mortona Feldmana je meditativní "charakteristický kus" založený na flažoletech. Prostý prostor Miroslava Srnky a Sincronie Franka Donatoniho jsou skladby strukturovanějšího charakteru, posluchačsky náročnější, rozměrnější. Fragment II Petera Grahama byl podle mě z celého večera nejpůsobivější... Sonata Elliotta Cartera se nejvíc blížila skladbě v tradičním pojetí, poskytla rovněž prostor pro ukázku výborné hráčské techniky. Druhá půlka večera byla ve znamení skladeb náročných na provedení i na poslouchání. To platí hlavně pro Zimmermannovo Intercomunicazione; Romancendres Heinze Holligera ukazují extrémní možnosti hry na oba nástroje. Projev obou interpretů byl energický, variabilní a plný nasazení.